In preparation for my second talk

Připravuji se na svůj druhý přednes v rámci zdejšího bakalářského semináře a zatím to vypadá, že se mám opravdu na co těšit. Rozhodla jsem se částečně opustit téma své bakalářské práce, tedy, opustit svůj milovaný algoritmus a věnovat se té krásné obecné teorii, ze které vzešel.

I am in the process of preparation for my second talk at the bachelor seminar. So far, it looks that it's going to be a lot of fun for me. I decided to partly desert my thesis topic, that is, lay off my beloved algorithm and entertain myself with the beautiful theory, from which it arose.

Samozřejmě, kdyby to šlo jen tak, říct si, že teď začnu pracovat, to bych si skákala. Nicméně jen taková hloupost jako podívat si na program semináře, kdo o čem povídal, se většinou zvrtne v prozkoumávání nové a zajímavé matematiky. Dnes mě nadchlo jedno z nabízených témat bakalářských prací, a to velmi propracovaný způsob zvonění kostelních zvonů (možná to má co do činění s tím, že v Leidenu zvony zvoní pořád), viz zde:

http://pub.math.leidenuniv.nl/~jongrsde/bachsem-2015/change_ringing.pdf

Of course, if only it were possible to say that you're going to start working and actually do so, I would be so happy. However, even such a stupid little thing as to look at the program of the seminar to see who was talking and what about can make me explore all the new and exciting mathematics. Today I was amazed by one of the thesis topics, it is a very intricate way how to ring the church bells (maybe it has something to do with the fact that in Leiden there are always some bells ringing), see the link above.

Zejména stránka na wikipedii (dostupná pouze v angličtině) je pro mne skvělé pročtení. To je ovšem dáno tím, že některá slova si v hlavě překládám jedním jediným (osvědčeným) způsobem. Třeba "quite" snad pokaždé překládám jako "docela", nicméně již několik let spokojeně používám "docela" ve významu poněkud podobnému slovu "poněkud" (a nikdo z mých konverzačních partnerů si nikdy nestěžoval). Takže $n!$ je pro velké $n$ poněkud velké číslo. A kdo z vás se tomu nechichotá, nemá ponětí o matematice či kráse a rozmanitosti českého jazyka :)

Especially the page at Wikipedia is a beautiful read for me. This might be given by the fact that I tend to translate some words in a peculiar way, which is bound to make me giggle. Such as "quite", which I've been long using (somewhat inaccurately) as "somewhat" - nobody has ever complained. So $n!$ is a somewhat large number for $n$ somewhat large. And those who are not giggling know nothing about mathematics or the beauty of languages :)

Já věděla, že se nemám pouštět do filozofování o jazyku. Ze skříně na mě vypadl kostlivec, křivda na historii, které jsem nezabránila, když jsem mohla. Slovo řád je jedno z nejvíce nadužívaných pojmenování v matematice. Pokud to někdo trumfnete, ráda změním svůj žebříček. Nicméně v teorii čísel a algebře se s řády setkáváte pořád. Není proto divu, když objektu pocházejícímu z Dedekindova ordnung, anglicky prostě order, má smysl říkat po vzoru našich ruských bratří порядок, tedy pořádek. Avšak tímto se dopouštíme velkého omylu, neboť Dedekind sledoval biologickou klasifikaci pocházející od Carla Linného, když už jsme měli rod a třídu (genus a class), další objekt pojmenoval prostě řád. Avšak jakmile jednou zavedete notaci, už se od ní těžko upouští...

I know I shouldn't have started thinking about languages. I opened the closet and the skeleton fell on me, such injustice done to history that I didn't prevent even though I should have. The word order is one of the most overused words in mathematics. If anyone thinks they can beat it, I will be more than happy to change my top list, however, in algebra and number theory, there are orders everywhere. In Czech, it does make some sense to avoid order, coming from Dedekind's ordnung, by making use of a Czech translation of the local version of our Russian brothers, which is порядок. However, doing this we make a huge mistake because Dedekind was making use of Linnaean taxonomy, since we've already had genus and class back then, which makes the Czech notation the same řád as any other order is. But once you fix a notation, you cannot easily abandon it...

Tak, už jsem opět klidná. Objektivně uznávám, že v tomto případě o pojmenování zas tak nejde. Tady žádnou škodu nenapáchá, protože řád i pořádek mají zhruba stejně daleko k jakékoliv představě o objektu, který jsem ani nepopsala. Což mi připomíná mé nedávné opětovné toulky topologií, tam si myslím, že na českou terminologii můžeme být opravdu pyšní. Není divu, národe Eduarda Čecha (http://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_%C4%8Cech). Ach, jak skvěle se nám topologie učí, když každý pojem hned prozradí, o co vlastně jde. Ale možná je to tím, že mne topologii učil topolog a spíš než počítat jsem se od něj naučila představovat si...

So I've calmed down again. I have to admit that, in this case, the name does not matter at all. It doesn't do any harm here since both řád and pořádek are equally far from any useful visualization of the object I have not really described. But it reminds me of my recent repeated perambulation in the realms of topology, in which we, the Czech, can be really proud of our nomenclature. No surprise, since we are the nation of Eduard Čech (http://en.wikipedia.org/wiki/Eduard_%C4%8Cech). How easy it is for us to learn topology when every name reveals the true nation of the object. But maybe I am biased since I was taught topology by a topologist and more than to compute I learnt to see...

So it's official.

A lot of things have happened since my last post. I remember that while writing the last post some two weeks ago, I had a lot on my plate, especially some difficult decisions to make. Some of the things have been resolved now, to my unending and still very much exhilarating exuberance I have accepted a place in the Algant course, about which most of you must have heard from me - I was only talking about it all the time when I mentioned my future plans. So, next year Regensburg, the year after that Leiden again <3 And after that, who knows? Any suggestions? There are so many things one can do. Unfortunately, no Cambridge. Not yet.

I have been very lucky recently. So many good things have happened to me or to people around me, such as the discovery of this beautiful handout

https://www.math.lsu.edu/~verrill/teaching/math7280/jacobian/jacobianpdf.pdf

which I simply need to share, though I have shared it with some of you already. Its only drawback is that I got distracted and started reading Cassels, which is unbelievable and amazing and surpasses the source. Well, I guess that happens. And I am quite happy with my Cassels (horrified I have realised that I should have been at a party now, sorry guys, too many things happening)...

Or the rediscovery of Kummer theory which I've finally understood in a satisfactory way, mostly due to the fact that I have finally seen it in its full beauty, in action (personal note: thank you!). I have spent a lot of time talking to various people about life, world and mathematics and (re)discovered many strange but appealing things. I finished the first chapter of my thesis and did some useful work on the following ones, so even in this aspect I am progressing.

However, not everything has been as positive as this account may sound, in short, I have freed up much more time in my life for mathematics than I would have preferred to have. Anyway, now when it's here, what else could I do but to do my best with it? Also, I can finally play with my jigsaw Rembrandt. And that is fun.

And as for Leiden - the spring has begun (as all of you certainly know). It's almost long-sleeve only weather outside and when it gets sunny, one can jog in shorts. It is so pleasant to live here. Basically, the only day, when it was ugly and overcast, was yesterday - during the eclipse. Well, well, well. At least I was able to work most of the day!

How I look forward to all the beautiful things waiting for me! My summer will be beautiful and it is still only forming... Well, basically, I knew that even before, because why wouldn't it be beautiful? Come on, guys. It's the same as with what people say about Holland - why would you want it to rain all the time? See how lovely the weather is when you stop wishing for such stupid things? BTW, anyone who would like to join me in my summer?

In any case, wish me luck. Luck is always useful and it looks like there are some difficult days waiting for me now.

Cosmos is a huge place

Once you've seen the world, you can't just go back and forget how big the place is. How huge. Enormous. It's really big. And things are so different in other parts of the world. So strange. So alien. Yet so familiar. Perhaps it is because the human brain tends to compare the current experience with what you've seen already and then gives you the most similar comparison. However, it is enough to look at the evening starts to remember what is the true scope of the universe. It's tremendously big.

Když jednou poznáte svět, nemůžete to už vrátit a zapomenout, jak velký je. Jak obrovský. Nesmírný. Je fakt velký. A tolik věcí je tak odlišných v jiných částech světa. Tak zvláštních. Tak cizích. A přece tak známých. Možná je to tím, že lidský mozek každou informaci porovnává s tím, co již zažil, aby pak dodal nejvěrnější připodobnění. Nicméně stačí se večer podívat na hvězdy, aby si člověk uvědomil, jaké jsou rozměry vesmíru. Jsou neuvěřitelně velké.

Yet the details are what makes it so beautiful. Avšak jsou to právě detaily, které svět dělají tak překrásným.

Several things have happened that made me think about my home and my place in the universe. First, I have been away from home for five weeks now, I've never been away for so long before. It does make me feel homesick from time to time, however, I have already bought my tickets to Czech for a little visit. For a few days, but knowing that I am going to go there again makes me feel strange. And knowing that I do call it a visit and not homecoming says a lot. Sometimes I don't even feel like being away from home at all. I have everything I need here, I have everything I could hope for, talk with my family every day, I'm in contact with my friends, so why would this feel like an alien place at all?

Událo se několik věcí, které mne přiměly zamyslet se nad mojím místem ve vesmíru. Zaprvé: jsem z domu už pět týdnů, ještě nikdy jsem nebyla pryč tak dlouho. Občas se mi stýská, nicméně, už jsem si koupila jízdenky na malou návštěvu domoviny. Na pár dní, ale už to vědomí, že se tam vracím, ve mně vyvolává zvláštní pocity. A to vědomí, že je to pro mne výlet a ne návrat domů taky říká hodně. Někdy mám pocit, že jsem vlastně nikdy z domu neodjela, mám tu vše, co potřebuji, vše, co bych si tak mohla přát, s rodinou si povídám každý den, s přáteli a kamarády jsem rovněž v kontaktu, proč bych to tu pro mne mělo být cizí?

Especially since they have the sea... Zejména když tu mají moře...

When I am away for a longer time (how many times has this happened in Prague alone!), I sometimes stop and stare, because I realise I am not longer in my hometown. I begin to wonder where I am. How I have got there. What language am I speaking? Who are the guys here around me? I always feel full of surprise, realising how easy it is to go to a new place, explore new things, meet new people. It is extremely easy.

Když jsem z domu deší dobu (a kolikkrát se mi to stalo jen v Praze!), občas se zarazím a uvědomím si, že vlastně nejsem doma. Divím se, kde to vlastně jsem. Jak jsem se sem dostala. Jakým jazykem to vůbec mluvím? Kdo jsou všichni ti lidi okolo mě? Vždycky mě to hodně překvapí, uvědomit si, jak jednoduché je odjet do nových míst, zažít nové věci, potkat nové lidi. Jak trapně jednoduché to je.

Second, I was asked to give an interview describing my relationship to my alma mater, to my department, my faculty, my life there. It has been a rich life and, despite the fact that there are so many things that annoy me endlessly, I like the place. Maybe with some effort which I've long longed to devout to my department it could become a beautiful place for mathematics and life there.

Zadruhé, byla jsem požádána poskytnout rozhovor o mém vztahu k mé alma mater, k mému ústavu, fakultě a o mém tamějším životě. Život to prozatím byl plný a přestože je spousta věcí, které mne vytáčejí k šílenství, to místo se mi líbí. Možná že s trochou úsilí, kterou jsem už do toho dlouho hodlala investovat, by můj ústav mohl být krásné místo pro matematiku a život.

Nevertheless, as many of you may know, there is no going back. I have had enough time to think about the things that have happened and that led to my firm decision to leave the department, heartbreaking though that may be for me. Perhaps, if certain things change, I shall go back. I would love to go back, there is a lot that should be change and that can be changed. There are people I have not talked enough to, there is many a great man I can learn from, such things are not meant to be, though. Nonetheless, I have decided to take my leave and not make a huge bonfire out of the place and all the bridges back, however appealing that might seem.

Nicméně, jak spousta z vás ví, nedá se svítit a nedá se jít zpět. Měla jsem dost času popřemýšlet o tom, co se stalo, což vedlo k mému nezvratnému rozhodnutí odejít, třebaže mi to zlomí srdce. Třebas, až se v budoucnu některé věci změní, se zas budu moct vrátit zpátky, některé věci by se měly a mohly změnit. Je tam spousta lidí se kterýma jsem si ještě dost nepopovídala, tolik skvělých lidí, od kterých se můžu spoustu naučit, avšak některé věci tak prostě nemají být. Rozhodla jsem se prostě odejít a nepodpálit vše, jak to místo, tak všechny mosty zpět, třebaže to zní velmi lákavě.

But as I've said, the world is a huge place. So huge that I hope that I will find a new home. I have been browsing through many courses offered at many universities and it stings a bit, it feels a bit that harsh on my department to feel that it does not have much to offer to me. Of course it has. I have been a very satisfied user of Masaryk university and almost all benefits it offers to us, ranging from our own decent (say what you like) pizzeria Nostra, overnight open computer study room, career center, courses at other faculties, sociology experiments. Oh, all the lovely details. The sofas and the gardens at our own faculty. So many great friends, so many good memories. But mathematically, I have had my share. And there are so many things I yearn to learn that I know I would have to study on my own in Brno. What a shame.

Ale jak už jsem řekla, svět je opravdu velké místo. Tak velké, že věřím, že se mi v něm podaří najít nový domov. Koukala jsem se poslední dobou na studijní plány a předměty vyučované na jiných školách a pýcha trochu píchá u srdce (Pulp Fiction), přijde mi to trochu nefér vůči mému ústavu, když cítím, že mi už nemá moc co nabídnout. Samozřejmě že mi má co nabídnout. Jsem velmi spokojeným uživatelem Masarykovy Univerzity a téměř všech jejích benefitů, od naší rozumné pizzerie (říkejte si, co chcete) Nostry, celou noc otevřené počítačové studovny, kariérního centra, předmětů na jiných fakultách, socioekonomických experimentů. Tolik krásných detailů. Jako třeba pohovky a zahrady na naší fakultě. Tolik skvělých přátel, tolik skvělých vzpomínek. Ale matematicky už jsem si to vybrala. Je tolik věcí, co se chci naučit, ale musela bych se učit sama v Brně. Jaká škoda.

So maybe a place like this in the future...? Takže třeba v budoucnu takového místo...?

Next, I am going to make some decisions about my education and my future life. I have to. For reasons aforementioned as well as private. And franky, I am scared of those decisions. Huge goals never really worked for me (just look at my athletics career and to a lesser extent my math life as well), but with smaller goals I might as well stay home and do the things I have long wished to do. Any help in this would be much appreciated.

Zadalší, čekají mě nějaká rozhodnutí o svém budoucím vzdělávání. Budu se muset rozhodnout. Kvůli důvodům již zmíněným, ale i osobním. A upřímně řečeno, mám z nich strach. Velké cíle pro mne nikdy moc nefungovaly (stačí se podívat na moji atletickou kariéru a v menší míře i můj matematický život), ale s malými cíly bych mohla taky rovnou zůstat doma a věnovat se taky všem těm věcem, co bych už jsem dlouho chtěla zkusit. Jakákoliv pomoc v tomhle ohledu bude velmi vítaná.

Not to get too sentimental, I would like to mention one more thing. I am watching the European athletics champs in Prague, now. I am very happy for all the Czech athletes and I hope to see even more personal bests and beautiful results. Congratulations to all of you. I feel a bit sad being reminded of my old life, but things change and some are beyond any control. And this is too beautiful a sports feast to feel sad.

Aby to nebylo příliš sentimentální, ráda bych zmínila ještě jednu věc. Koukám a fandím atletické Evropě, co teď probíhá v Praze. Mám obrovskou radost z nádherných vystoupení českých atletů a doufám, že uvidíme ještě spoustu dalších osobáků a skvělých výsledků. Moc a moc blahopřeju všem. Je mi trochu smutno, protože mi to připomíná můj dřívější život, avšak věci se mění a některé holt nikdo neovlivní. A tohle je příliš krásný atletický svátek na smutnění.

Zas ta kola...

Posledních pár dní jsem byla hodně unavená, asi že ta zdejší zima mi dává tak zabrat. Sluníčko, pěkné počasí, sice místy nepříjemný vítr, sprška, ale zase za větrem teploučko... U mně v pokoji se odpoledne až nedá sedět, jak krásně už to peče, třebaže stále přese sklo. Posledních pár dní jsem tedy měla víceméně oddychových, v plodných konverzacích o krásách matematiky, cizích krajů a jiných kultur, plánováním světlé budoucnosti...

I have been quite tired during the past few days, it must be the local version of winter. Sun, beautiful weather, occasional strong and annoying wind and showers, but beautiful warmth when hidden from the wind... I can hardly sit in my room now in the afternoon sun, it's so warm, even though still only through the window. I have thus had a couple of relaxing days, full of fruitful conversations about beauties of mathematics, foreign lands and other cultures, planning the bright future...

Procházím dalším turbulentním obdobím a můj mozek na to patřičně reaguje. Malý vzorek: můj život je teď jako na houpačce - vyvolá písničku Buddy Holly - Everyday (proč, proboha, proč), a myslím na horskou dráhu, stoupám výš, jen výš (evokuje Arnolda Rimmera v Červeném Trpaslíku) a taky Vzhůru, tesaři, do výše střechu zdihněte, mého milovaného Salingera a potažmo Sapfó, kdy mi vyvstane v paměti nezapomenutelné trojverší

I am going through another turbulent period of my life and my brain reacts accordingly. A little sample: my life is now like on a rollercoaster - which brings up the Everyday song by Buddy Holly (why, oh why), so I am thinking of the rollecoasters and going up, up, up! (Thinking of Arnold Rimmer in the Red Dwarf) and also Raise High the Roofbeam, Carpenters, my beloved Salinger and of course Sappho, so I remember the following

"...na měkkém lůžku nachovém                           "...on soft couches
na jemných asijských kobercích                          then your tender caresses
sladces tišila touhu svou po dívkách"                  fulfilled your desire"

Tyto verše považuji za největší újmu, které se mi kdy dostalo v hodinách literatury, neboť mi bylo sděleno, že prý v Sapfó lze nalézti jemné náznaky lesbické lásky, proto jsem byla překvapena, že jsem podobné verše nacházela ve všech těch procházkách olivovými hájky. Matně se mi vybavuje ještě jedna krásná báseň, kde se Sapfó zpovídá ze svého žalu, že ji její milenka opustila, aby se vdala... A už zas myslím na nádherné milostné verše Keatse, na pro mne nejsilnější milostný příběh Démona od Lermontova, na nejkrásnější milostnou píseň Poison od Alice Cooper:

I consider these three lines to be the greatest damage ever done to me in my literature classes, for I was told that one can find insinuations of lesbian love in Sappho, hence I was surprised to find such poems in all of those walks in the olive groves. I can almost recall another beautiful poem, when Sappho reveals her pain after being left by her lover, who was to get married... And I am thinking about the beautiful love poems of Keats, the strongest love story (for me) - the Demon by Lermontov, the most beautiful love song Poison by Alice Cooper:

Na Kissáky, svou rodinu a hudbu, na které jsem vyrůstala... A pak si vzpomenu, že někde doma mám ještě snad výpisky z Kafkových deníků, a přepadne mne nesmírná touha vyrazit zpátky domů, vrátit se do knihovny v mém rodném městě, podívat se, zda je moje oblíbená sbírka Čapka stále v té stejné chodbičce, jak dlouho už jsem tam jenom nebyla...

I'm thinking about Kiss, my family and the music I grew up listening to.. And then I remember that somewhere at home I might still have the notes I made from Kafka's diaries and I feel the enormous desire to go back home, go to the library in my home city to see if my favourite Čapek collection is still in the same row, how long is it since I've last been there...

Jistě uznáte, že v takovémto rozpoložení mysli se nedá příliš soustředit. Proč však můj mozek tak šílí? Mnozí už to ví, nicméně ti, kterým to zatím bylo skryto, vězte, přijali mne na školu mých snů (doslova), Trinity, Cambridge. Co to pro mne znamená?

Surely you must admit that I cannot focus with my mind doing this all the time. Why is my brain so perplexed, though? Some of you know already, however, those, who have been until now oblivious to the fact, shall see that I have been accepted to the school of my dreams (literally), Trinity, Cambridge. What does that mean to me?

• Zřejmě si někteří povolaní myslí, že na to mám. Jak si to mám začít myslet taky?
• Zřejmě ode mě někteří povolaní očekávají velké věci. Jak mám dostát jejich očekávání?
• Opravdu dokážu pracovat tak poctivě, abych dokázala víceméně samostatně studovat náročné věci pod tlakem prestižnosti?
• Vážně (ruku na srdce, lidi) jsem právě já ten člověk, na kterého byste si vsadili, že vůbec přežije takový stres?
• Co pak dál?...........

• There are some competent people that think I can make it. Should I start thinking the same?
• Some competent people are clearly expecting big things from me. How can I fulfil their expectations?
• Can I really work so hard to be able to study difficult things on my own in such a prestige-based environment?
• Am I really the one (and honesty here, please) you would bet that will survive such stress?
• And what would be the next step?........

Samozřejmě, odpovědi jsou jednoduché. Příliš to neřešit, soustředit se na své studium, těm, co mi věří, dokázat, že si mysleli správně, těm, co mi něvěří, dokázat, že se pěkně spletli a že se se mnou musí počítat. Ale stále je v tom poměrně dost přemýšlení a jsou tu místa, kam bych se podívala mnohem raději. Naštěstí se musím rozhodnout do konce července, takže je spousta času to vše zvážit...

Of course, the answers are pretty easy. Do not bother with these things too much, focus on my studies, to those who believe in me I shall prove that I can make it, to those I who do not believe in me I can prove that they were dead wrong and that I indeed am to be counted with. But there's still a fair deal of thinking I have to put into all this, there are other places I would much rather go to. Fortunately, I only need to decide by the end of July, so there's a lot of time to consider each angle...

A taky jedna perlička z víkendu. Poprvé jsme měli problém s kolem, zablokovala se zadní brzda (naštěstí ne na mém šampionovi), samozřejmě, že já, starý mazák, který si je poměrně jistý, že před 6 lety ve sklepě kolo měl, ale od té doby ho neviděl, jsem u sebe měla kompletní výbavu... Nicméně, uprostřed ničeho se mezi dunami vynořil mohutný pán na procházce, vytáhl z batůžku klíč, něco povolil, něco přitáhnul a kolo opět jezdilo. Monty Pythoni o tom chlápkovi kdysi natočili skeč:

Also, a little gem from the weekend. We had the first problems with bikes, the rear brake got blocked or something (fortunately not on my champion!) and of course, I, the expert, who is pretty sure that there was some bike that belonged to him in the cellar some 6 years ago but it is likely that it is no longe there, had all the tools to fix it. However, in the middle of nowhere, coming out of nowhere in the dunes, there was a huge man on a stroll, took out a spanner, tightened some bits, loosened others and the bike worked again. The Monty Pythons made a sketch about this guy.

Díky Ti, neznámý hrdino! Many thanks, my unknown hero!