Once you've seen the world, you can't just go back and forget how big the place is. How huge. Enormous. It's really big. And things are so different in other parts of the world. So strange. So alien. Yet so familiar. Perhaps it is because the human brain tends to compare the current experience with what you've seen already and then gives you the most similar comparison. However, it is enough to look at the evening starts to remember what is the true scope of the universe. It's tremendously big.
Když jednou poznáte svět, nemůžete to už vrátit a zapomenout, jak velký je. Jak obrovský. Nesmírný. Je fakt velký. A tolik věcí je tak odlišných v jiných částech světa. Tak zvláštních. Tak cizích. A přece tak známých. Možná je to tím, že lidský mozek každou informaci porovnává s tím, co již zažil, aby pak dodal nejvěrnější připodobnění. Nicméně stačí se večer podívat na hvězdy, aby si člověk uvědomil, jaké jsou rozměry vesmíru. Jsou neuvěřitelně velké.
Yet the details are what makes it so beautiful. Avšak jsou to právě detaily, které svět dělají tak překrásným.
Several things have happened that made me think about my home and my place in the universe. First, I have been away from home for five weeks now, I've never been away for so long before. It does make me feel homesick from time to time, however, I have already bought my tickets to Czech for a little visit. For a few days, but knowing that I am going to go there again makes me feel strange. And knowing that I do call it a visit and not homecoming says a lot. Sometimes I don't even feel like being away from home at all. I have everything I need here, I have everything I could hope for, talk with my family every day, I'm in contact with my friends, so why would this feel like an alien place at all?
Událo se několik věcí, které mne přiměly zamyslet se nad mojím místem ve vesmíru. Zaprvé: jsem z domu už pět týdnů, ještě nikdy jsem nebyla pryč tak dlouho. Občas se mi stýská, nicméně, už jsem si koupila jízdenky na malou návštěvu domoviny. Na pár dní, ale už to vědomí, že se tam vracím, ve mně vyvolává zvláštní pocity. A to vědomí, že je to pro mne výlet a ne návrat domů taky říká hodně. Někdy mám pocit, že jsem vlastně nikdy z domu neodjela, mám tu vše, co potřebuji, vše, co bych si tak mohla přát, s rodinou si povídám každý den, s přáteli a kamarády jsem rovněž v kontaktu, proč bych to tu pro mne mělo být cizí?
Especially since they have the sea... Zejména když tu mají moře...
Když jsem z domu deší dobu (a kolikkrát se mi to stalo jen v Praze!), občas se zarazím a uvědomím si, že vlastně nejsem doma. Divím se, kde to vlastně jsem. Jak jsem se sem dostala. Jakým jazykem to vůbec mluvím? Kdo jsou všichni ti lidi okolo mě? Vždycky mě to hodně překvapí, uvědomit si, jak jednoduché je odjet do nových míst, zažít nové věci, potkat nové lidi. Jak trapně jednoduché to je.
Second, I was asked to give an interview describing my relationship to my alma mater, to my department, my faculty, my life there. It has been a rich life and, despite the fact that there are so many things that annoy me endlessly, I like the place. Maybe with some effort which I've long longed to devout to my department it could become a beautiful place for mathematics and life there.
Zadruhé, byla jsem požádána poskytnout rozhovor o mém vztahu k mé alma mater, k mému ústavu, fakultě a o mém tamějším životě. Život to prozatím byl plný a přestože je spousta věcí, které mne vytáčejí k šílenství, to místo se mi líbí. Možná že s trochou úsilí, kterou jsem už do toho dlouho hodlala investovat, by můj ústav mohl být krásné místo pro matematiku a život.
Nevertheless, as many of you may know, there is no going back. I have had enough time to think about the things that have happened and that led to my firm decision to leave the department, heartbreaking though that may be for me. Perhaps, if certain things change, I shall go back. I would love to go back, there is a lot that should be change and that can be changed. There are people I have not talked enough to, there is many a great man I can learn from, such things are not meant to be, though. Nonetheless, I have decided to take my leave and not make a huge bonfire out of the place and all the bridges back, however appealing that might seem.
Nicméně, jak spousta z vás ví, nedá se svítit a nedá se jít zpět. Měla jsem dost času popřemýšlet o tom, co se stalo, což vedlo k mému nezvratnému rozhodnutí odejít, třebaže mi to zlomí srdce. Třebas, až se v budoucnu některé věci změní, se zas budu moct vrátit zpátky, některé věci by se měly a mohly změnit. Je tam spousta lidí se kterýma jsem si ještě dost nepopovídala, tolik skvělých lidí, od kterých se můžu spoustu naučit, avšak některé věci tak prostě nemají být. Rozhodla jsem se prostě odejít a nepodpálit vše, jak to místo, tak všechny mosty zpět, třebaže to zní velmi lákavě.
But as I've said, the world is a huge place. So huge that I hope that I will find a new home. I have been browsing through many courses offered at many universities and it stings a bit, it feels a bit that harsh on my department to feel that it does not have much to offer to me. Of course it has. I have been a very satisfied user of Masaryk university and almost all benefits it offers to us, ranging from our own decent (say what you like) pizzeria Nostra, overnight open computer study room, career center, courses at other faculties, sociology experiments. Oh, all the lovely details. The sofas and the gardens at our own faculty. So many great friends, so many good memories. But mathematically, I have had my share. And there are so many things I yearn to learn that I know I would have to study on my own in Brno. What a shame.
Ale jak už jsem řekla, svět je opravdu velké místo. Tak velké, že věřím, že se mi v něm podaří najít nový domov. Koukala jsem se poslední dobou na studijní plány a předměty vyučované na jiných školách a pýcha trochu píchá u srdce (Pulp Fiction), přijde mi to trochu nefér vůči mému ústavu, když cítím, že mi už nemá moc co nabídnout. Samozřejmě že mi má co nabídnout. Jsem velmi spokojeným uživatelem Masarykovy Univerzity a téměř všech jejích benefitů, od naší rozumné pizzerie (říkejte si, co chcete) Nostry, celou noc otevřené počítačové studovny, kariérního centra, předmětů na jiných fakultách, socioekonomických experimentů. Tolik krásných detailů. Jako třeba pohovky a zahrady na naší fakultě. Tolik skvělých přátel, tolik skvělých vzpomínek. Ale matematicky už jsem si to vybrala. Je tolik věcí, co se chci naučit, ale musela bych se učit sama v Brně. Jaká škoda.
So maybe a place like this in the future...? Takže třeba v budoucnu takového místo...?
Next, I am going to make some decisions about my education and my future life. I have to. For reasons aforementioned as well as private. And franky, I am scared of those decisions. Huge goals never really worked for me (just look at my athletics career and to a lesser extent my math life as well), but with smaller goals I might as well stay home and do the things I have long wished to do. Any help in this would be much appreciated.
Zadalší, čekají mě nějaká rozhodnutí o svém budoucím vzdělávání. Budu se muset rozhodnout. Kvůli důvodům již zmíněným, ale i osobním. A upřímně řečeno, mám z nich strach. Velké cíle pro mne nikdy moc nefungovaly (stačí se podívat na moji atletickou kariéru a v menší míře i můj matematický život), ale s malými cíly bych mohla taky rovnou zůstat doma a věnovat se taky všem těm věcem, co bych už jsem dlouho chtěla zkusit. Jakákoliv pomoc v tomhle ohledu bude velmi vítaná.
Not to get too sentimental, I would like to mention one more thing. I am watching the European athletics champs in Prague, now. I am very happy for all the Czech athletes and I hope to see even more personal bests and beautiful results. Congratulations to all of you. I feel a bit sad being reminded of my old life, but things change and some are beyond any control. And this is too beautiful a sports feast to feel sad.
Aby to nebylo příliš sentimentální, ráda bych zmínila ještě jednu věc. Koukám a fandím atletické Evropě, co teď probíhá v Praze. Mám obrovskou radost z nádherných vystoupení českých atletů a doufám, že uvidíme ještě spoustu dalších osobáků a skvělých výsledků. Moc a moc blahopřeju všem. Je mi trochu smutno, protože mi to připomíná můj dřívější život, avšak věci se mění a některé holt nikdo neovlivní. A tohle je příliš krásný atletický svátek na smutnění.
Žádné komentáře:
Okomentovat