Zas ta kola...

Posledních pár dní jsem byla hodně unavená, asi že ta zdejší zima mi dává tak zabrat. Sluníčko, pěkné počasí, sice místy nepříjemný vítr, sprška, ale zase za větrem teploučko... U mně v pokoji se odpoledne až nedá sedět, jak krásně už to peče, třebaže stále přese sklo. Posledních pár dní jsem tedy měla víceméně oddychových, v plodných konverzacích o krásách matematiky, cizích krajů a jiných kultur, plánováním světlé budoucnosti...

I have been quite tired during the past few days, it must be the local version of winter. Sun, beautiful weather, occasional strong and annoying wind and showers, but beautiful warmth when hidden from the wind... I can hardly sit in my room now in the afternoon sun, it's so warm, even though still only through the window. I have thus had a couple of relaxing days, full of fruitful conversations about beauties of mathematics, foreign lands and other cultures, planning the bright future...

Procházím dalším turbulentním obdobím a můj mozek na to patřičně reaguje. Malý vzorek: můj život je teď jako na houpačce - vyvolá písničku Buddy Holly - Everyday (proč, proboha, proč), a myslím na horskou dráhu, stoupám výš, jen výš (evokuje Arnolda Rimmera v Červeném Trpaslíku) a taky Vzhůru, tesaři, do výše střechu zdihněte, mého milovaného Salingera a potažmo Sapfó, kdy mi vyvstane v paměti nezapomenutelné trojverší

I am going through another turbulent period of my life and my brain reacts accordingly. A little sample: my life is now like on a rollercoaster - which brings up the Everyday song by Buddy Holly (why, oh why), so I am thinking of the rollecoasters and going up, up, up! (Thinking of Arnold Rimmer in the Red Dwarf) and also Raise High the Roofbeam, Carpenters, my beloved Salinger and of course Sappho, so I remember the following

"...na měkkém lůžku nachovém                           "...on soft couches
na jemných asijských kobercích                          then your tender caresses
sladces tišila touhu svou po dívkách"                  fulfilled your desire"

Tyto verše považuji za největší újmu, které se mi kdy dostalo v hodinách literatury, neboť mi bylo sděleno, že prý v Sapfó lze nalézti jemné náznaky lesbické lásky, proto jsem byla překvapena, že jsem podobné verše nacházela ve všech těch procházkách olivovými hájky. Matně se mi vybavuje ještě jedna krásná báseň, kde se Sapfó zpovídá ze svého žalu, že ji její milenka opustila, aby se vdala... A už zas myslím na nádherné milostné verše Keatse, na pro mne nejsilnější milostný příběh Démona od Lermontova, na nejkrásnější milostnou píseň Poison od Alice Cooper:

I consider these three lines to be the greatest damage ever done to me in my literature classes, for I was told that one can find insinuations of lesbian love in Sappho, hence I was surprised to find such poems in all of those walks in the olive groves. I can almost recall another beautiful poem, when Sappho reveals her pain after being left by her lover, who was to get married... And I am thinking about the beautiful love poems of Keats, the strongest love story (for me) - the Demon by Lermontov, the most beautiful love song Poison by Alice Cooper:

Na Kissáky, svou rodinu a hudbu, na které jsem vyrůstala... A pak si vzpomenu, že někde doma mám ještě snad výpisky z Kafkových deníků, a přepadne mne nesmírná touha vyrazit zpátky domů, vrátit se do knihovny v mém rodném městě, podívat se, zda je moje oblíbená sbírka Čapka stále v té stejné chodbičce, jak dlouho už jsem tam jenom nebyla...

I'm thinking about Kiss, my family and the music I grew up listening to.. And then I remember that somewhere at home I might still have the notes I made from Kafka's diaries and I feel the enormous desire to go back home, go to the library in my home city to see if my favourite Čapek collection is still in the same row, how long is it since I've last been there...

Jistě uznáte, že v takovémto rozpoložení mysli se nedá příliš soustředit. Proč však můj mozek tak šílí? Mnozí už to ví, nicméně ti, kterým to zatím bylo skryto, vězte, přijali mne na školu mých snů (doslova), Trinity, Cambridge. Co to pro mne znamená?

Surely you must admit that I cannot focus with my mind doing this all the time. Why is my brain so perplexed, though? Some of you know already, however, those, who have been until now oblivious to the fact, shall see that I have been accepted to the school of my dreams (literally), Trinity, Cambridge. What does that mean to me?

• Zřejmě si někteří povolaní myslí, že na to mám. Jak si to mám začít myslet taky?
• Zřejmě ode mě někteří povolaní očekávají velké věci. Jak mám dostát jejich očekávání?
• Opravdu dokážu pracovat tak poctivě, abych dokázala víceméně samostatně studovat náročné věci pod tlakem prestižnosti?
• Vážně (ruku na srdce, lidi) jsem právě já ten člověk, na kterého byste si vsadili, že vůbec přežije takový stres?
• Co pak dál?...........

• There are some competent people that think I can make it. Should I start thinking the same?
• Some competent people are clearly expecting big things from me. How can I fulfil their expectations?
• Can I really work so hard to be able to study difficult things on my own in such a prestige-based environment?
• Am I really the one (and honesty here, please) you would bet that will survive such stress?
• And what would be the next step?........

Samozřejmě, odpovědi jsou jednoduché. Příliš to neřešit, soustředit se na své studium, těm, co mi věří, dokázat, že si mysleli správně, těm, co mi něvěří, dokázat, že se pěkně spletli a že se se mnou musí počítat. Ale stále je v tom poměrně dost přemýšlení a jsou tu místa, kam bych se podívala mnohem raději. Naštěstí se musím rozhodnout do konce července, takže je spousta času to vše zvážit...

Of course, the answers are pretty easy. Do not bother with these things too much, focus on my studies, to those who believe in me I shall prove that I can make it, to those I who do not believe in me I can prove that they were dead wrong and that I indeed am to be counted with. But there's still a fair deal of thinking I have to put into all this, there are other places I would much rather go to. Fortunately, I only need to decide by the end of July, so there's a lot of time to consider each angle...

A taky jedna perlička z víkendu. Poprvé jsme měli problém s kolem, zablokovala se zadní brzda (naštěstí ne na mém šampionovi), samozřejmě, že já, starý mazák, který si je poměrně jistý, že před 6 lety ve sklepě kolo měl, ale od té doby ho neviděl, jsem u sebe měla kompletní výbavu... Nicméně, uprostřed ničeho se mezi dunami vynořil mohutný pán na procházce, vytáhl z batůžku klíč, něco povolil, něco přitáhnul a kolo opět jezdilo. Monty Pythoni o tom chlápkovi kdysi natočili skeč:

Also, a little gem from the weekend. We had the first problems with bikes, the rear brake got blocked or something (fortunately not on my champion!) and of course, I, the expert, who is pretty sure that there was some bike that belonged to him in the cellar some 6 years ago but it is likely that it is no longe there, had all the tools to fix it. However, in the middle of nowhere, coming out of nowhere in the dunes, there was a huge man on a stroll, took out a spanner, tightened some bits, loosened others and the bike worked again. The Monty Pythons made a sketch about this guy.

Díky Ti, neznámý hrdino! Many thanks, my unknown hero!