Nope, I have not grown tired of this. I have just been some tiresome stuff to do, writing motivation letters and dealing with bureaucracy (awesome me! I spelled it correctly on the first try). And to say nothing about the fact that I woke up in the beautiful, snowy Leiden morning...
Ono to vypadá pěkně, takový sníh... It does seem cute, such snow...
Ale taky se po tom blbě kluše a ještě hůř jezdí na kole. Možná jsem se už zmínila, ale Christopher Nolan se musel pro svůj Počátek inspirovat v Holandsku. Domy jsou tu postaveny z červených cihel a chodníky a ulice jsou tu dlážděny červenými cihlami, takže když nějaký barák zrovna nemá okno, mám trochu nepříjemný pocit, že se přede mnou ulice pokračuje do pravého úhlu...
But jogging on it is hell and biking even worse. Maybe I have mentioned it before, but Christopher Nolan must have inspired himself for his Inception in Holland. Houses here are built from red bricks, pavements and streets are tilted with red bricks, so if a house happens to have no windows, I have a funny feeling that the street in front of me continues at the right angle...
No a po takových cihlách to klouže, i když je jen trošku vlhko, takže to dnes byla opravdu radost. Nicméně drtivá většina cest je protažena (narozdíl od chodníků), takže cesta na univerzitu byla docela příjemná. A příjemnější bylo zjištění, že předmět, na který chci chodit, vlastně začíná až za týden. Ale objevila jsem v automatu na kafe volbu Wiener Melange, která nahradila mého dosavadního favorita, Kafe číslo 0197.
Well, such bricks are slippery even in the least possible humility, so it indeed was a pleasure today. However, most of the roads are cleaned (unlike the pavements), so the way to university was quite pleasant. And even more pleasant was finding out that my course starts next week. But I found in the coffee machine a new choice of Wiener Melange, which has already supplanted my favourite choice of coffee number 0197.
Ale málem bych zapomněla. Včera jsem byla na bakalářském semináři, užila si 3 příjemné přednášky v nizozemštině, seznámila jsem se s dalším ze svých dětských hrdinů. Nicméně jsem na sebe pyšná, že čemu nerozumím v nizozemštině, jsem schopna dohnat matematicky. Ale mé jazykové schopnosti už jsou natolik dobré, že pozná, když někdo mluví ke mně. A většinou už dokážu odhadnout i co se po mně chce... Jako třeba promluvit na půl hodinky o mé bakalářce už za 3 týdny...
But I have almost forgotten. Yesterday I attended a bachelor seminar, I enjoyed three very nice lectures in Dutch, I met another of my childhood heroes. I am very proud of myself that what I lack in my Dutch skills I can make up with my math. But my Dutch is good enough so that I notice when somebody is talking to me. And I usually can estimate what it is what they want from me... Such as to give a talk for half an hour about my bachelor thesis in three weeks...
Žádné komentáře:
Okomentovat