Tak jsem se zabydlela v Nizozemí. Musím uznat, že je to opravdu pěkné místo pro život, tolik nádherných míst, kudy se ráda potuluju. I když mě teď docela zaměstnává bakalářka a příprava jak na zítřejší konzultaci, tak na středeční prezentaci, dělám si přestávku na zamyšlení se nad některými méně hořícími a příjemnějšími aspekty mého leydenského života.
First, the department. Or rather, The Department. It is a beautiful place with a beautiful atmosphere, everybody there is smiling, friendly, you can meet amazing guys during your coffee breaks, I even met another athlete there, which is quite refreshing and encouraging. Students from my office are very friendly, I feel rather nice with them. After all, having met several similar-minded people I do feel good there.
Jako první: ústav. Nebo raději Ústav. Je to nádherné místo s nádhernou atmosférou, všichni se tam usmívají, jsou přátelští, v pauze na kafe se můžete seznámit se skvělýma lidma, dokonce jsem tam potkala i dalšího atleta, což je vskutku milá změna a dobré povzbuzení. Ostatní studenti z našeho kanclu jsou opravdu přátelští a je mi s nima dobře. Koneckonců vždycky, když potkám podobně smýšlející lidi, tak se cítím dobře.
And it gets so beautiful in the afternoon, looking at the setting sun (even though I hope they will clean the window, otherwise I shall do it myself, just to enjoy the lovely scenery outside). And surprisingly enough, despite all the coffee breaks, I have managed to learn a lot of new things. I have solved some "problems" that have been bothering me for ages, as usual, the answer turned out to be obvious, but that's just the life of a mathematician. Making difficult things obvious.
Zejména odpoledne je to na ústavu nádherné, dívat se na zapadající slunce (i když doufám, že umyjí okno, nebo to udělám sama, jen abych si užívala ten výhled ven). Překvapivě, i přese všechny ty pauzy na kafe, jsem se tu naučila spoustu nových věcí. Vyřešila jsem několik "problémů" které mne trápily už dlouho, jako obvykle byla odpoveď zřejmá, ale to je život matematikův. Z těžkých věcí děláme věci na první pohled zřejmé.
Second, the stadium, of course. It is nice to find a second home somewhere else and the track is always the safest shot one should definitely go for. Alas, I have not spent there as much time as I would have liked, mostly because it is incredibly windy and I always get cold there. But nevertheless, it is quite a nice place with a forest / park next to it, the Leidse Hout. Such a beautiful morning it was today, jogging among the trees, canals, bushes, grass, under the warmth of the early spring sun...
Zadruhé: stadion, samozřejmě. Najít druhý domov někde jinde je vždycky moc krásné a dráha je pokaždé jistota, která se musí vyzkoušet. Bohužel jsem tam ještě nestrávila tolik času, kolik bych si přála, protože je to neuvěřitelně větrné místo a vždycky tam promrznu. Ale i přes to je to nádherné místo s parkem / lesíkem vedle, Leidse Hout (a pokud mne mé filologické znalosti neklamou, znamená to leydenské dřevo). Dnes to bylo nádherné ráno, klusání mezi stromy, kanály, křoví, trávou, pod paprsky tepla jarního sluníčka.
But the most beautiful is the center of Leiden. I still can't get enough of it. I love the little walks in the bright lit streets during the enchanting evenings, I enjoy walking around in the morning, when everyone else is still sleeping and the life here is quiet but energizing. And during the day, when the streets are full of people, every face of Leiden has a bit of beauty in it, in fact, a lot of unexpected pulchritude.
Ale nejkrásnější je suveréně centrum Leidenu. Pořád se ho nemůžu nabažit. Zbožňuju procházky osvětlenými ulicemi během kouzelných věčerů, užívám si toulání se okolo zejména ráno, kdy ostatní ještě spí a všechno je tu klidné ale plné energie. A během dne, když se ulice naplní lidmi... Každá tvář Leidenu má v sobě trochu krásy, ve skutečnosti spoustu nečekané nádhery.
The people here are very friendly. Most of them like to play with me the classic "I know you're not Dutch but fine, we can speak Dutch"-game, when you meet somebody local in the morning, most likely they will smile and wish you a nice morning, even if you are just passing by and blatantly staring into their huge front windows. What a pleasant change, much better than a hateful glare you could hope for in Czech.
Lidé tady jsou velmi přátelští. Většina z nich se mnou hraje klasickou "Vím, že nejsi Holanďan, ale dobře, budem mluvit nizozemsky"-hru, když někoho místního potkáte ráno, pravděpodobně se na vás usměje a popřeje dobré ráno, i když jenom procházíte kolem a nepokrytě zíráte do jejich obřích oken. Jaká přijemná změna, mnohem lepší než nenávistný pohled, který tak můžete čekat u nás doma.
Yes, sometimes I still feel homesick, but I have got used to this place a lot. I never thought I could enjoy biking as much as I do, even the occasional hail (and much more ubiquitous rain which I have been fortunately mostly spared of, though) has a special sentiment for me. I had to throw away my lily which burst into bloom beautifully. But I hope to replace it tomorrow with an armful of tulips.
Ano, někdy se mi stýská, ale už jsem si na tohle místo zvykla. Nikdy jsem netušila, že bych si mohla natolik oblíbit jízdu na kole, dokonce i ty občasné kroupy (a mnohem více všudypřítomný déšt, které jsem naštěstí zatím byla téměř ušetřena) pro mne mají zvláštní sentiment. Dneska jsem musela vyhodit lilii, která mi tak nádherně rozkvetla. Ale doufám, že ji zítra nahradím náručí tulipánů...
My life here has been great. I've got some beautiful news recently of which I shall inform you all in due time (as they become more and more official and I am 100% sure it is reality and not just a beautiful dream). I am still full of the beautiful seminar on Friday, where I heard some lovely mathematics and spent half of my weekend on exploration of the just-revealed new lands offshore. Lying on a sofa in the afternoon sun enjoying your hobbies is beautiful. But unfortunately, I have to go back to making my hobby my occupation or at least something useful :)
Můj život tady je zatím nádherný. Včera přišla spousta skvělých novinek o kterých vás budu samozřejmě informovat, až na to přijde ten pravý čas, budou víc oficiální a já si budu jistá, že to není jen nádherný sen. Pořád ještě jsem plna nádherného pátečního semináře, kde jsem slyšela krásnou matiku a polovinu víkendu jsem strávila objevováním nových zemí, které se vynořily z mlhy při pobřeží. A válení se na pohovce v odpoledním sluníčku užívání si vašich koníčků je krásné. Ale bohužel, musím se zas vrátit k přetváření svého koníčku v něco užitečného :)
Žádné komentáře:
Okomentovat